Královácký dvorec Antýgl v údolí řeky Vydry je poprvé prokazatelně doložen v 18. století. V té době šlo o jednu z nejodlehlejších usedlostí v hloubi hvozdu.

Králováci, tedy strážci hranic podřízení přímo králi, byly především němečtí kolonisté s výsadními právy a postavením, které je odlišovalo o robotných sedláků. Po zrušení roboty a napřímení práv všech obyvatel se královácký dvorec v polovině 19. století změnil na zemědělskou usedlost, kde bylo nabízeno občerstvení a od roku 1920 i ubytování. Němečtí majitelé Antýglu byli po konci druhé světové války odsunuti a opuštěný areál rychle zpustl. V roce 1964 koupil zchátralý dvorec podnik Svazarm, který jej po opravě do „šumavského“ stylu začal využívat jako ubytovací zařízení s autokempem pro 30 vozidel. V osmdesátých letech 20. století dosahovala návštěvnost za letní sezónu asi 5-7 tisíc osob.

Dnešní podobu vtiskly Antýglu zejména účelové přestavby na autokemp, které významnou památku sice uchránily před zánikem, do značné míry však změnily podobu interiéru staveb, ze kterých vytěžily maximum ubytovací kapacity.

Během průzkumu jsem přesně zadatoval dosud časově neurčenou přístavbu hostinského sálu a odkryl dosud neznámou stavební úpravu hospodářského chléva, který byl ve dvacátých letech stržen a přestavěn.
Za pozůstatek králováckého dvora lze tedy považovat zhruba 1/3 stavby.